Sběr a pěstování
Mořské houby žijí v hloubkách od 5 do 60 m a živí se převážně planktonem. Sbírají se v oblastech teplých moří - Floridy,
Kalifornie, Mexického zálivu a Karibiku. Díky svému přírodnímu původu jsou zcela bez syntetických vláken, bělidel, barviv a škodlivých
dioxinů. Houby nejsou nijak chemicky upravovány a jejich používání nezatěžuje přírodu. Obsahují velké množství minerálních
sloučenin, např. anorganické soli sodíku, jódu, brómu a křemíku, které mají na tělo blahodárné účinky.
Houba se sbírá ručně, velmi opatrně tak, aby se neporušil kořen. Sběr hub (vlastně lov, jedná se totiž o živočicha
nikoli rostlinu) je korigován a kontrolován, aby nedošlo k ničení míst, na nichž se vyskytují. Všechny
houby, které se sklidí, musí mít minimální průměr 5cm. V chráněných mořských svatyních a v korálových útesech je sběr přísně zakázán.
Mořské houby jsou přirozeně obnovitelné, mají totiž schopnost regenerace
a z fragmentů původní houby opakovaně dorůstají. Takto mohou být sklízeny znovu a znovu.
Zvyšující se znečištění v mořích a oceánech, má na houby neblahé dopady. Kvůli své filtrační funkci nejsou schopny
v znečištěné vodě růst a hynou. Žijme proto šetrně a přátelsky vůči naší planetě. Každý může začít sám u sebe, např. tím, že bude používat
ekologicky šetrné prací a čisticí prostředky či ekologickou kosmetiku. Dále můžeme pomoci tím, že nebudeme vytvářet zbytečný odpad a
již vzniklý odpad vytřídíme. A v neposlední řadě jako ženy
pomůžeme přírodě používáním ekologických menstruačních potřeb jako jsou:
látkové vložky,
menstruační kalíšky či tampóny z mořské houby.
Historie použití
Ač se v Evropě houby při menstruaci začaly používat až v posledních letech, na odličování a mytí se využívají již dlouho.
V historii je použití hub zmíněno již Aristotelem. Ten si všiml mnoha rozličných druhů hub, které vojáci
používali k čištění svých helmic. Je ale téměř jisté, že mořské houby byly používány pro různé účely již od počátku některých
civilizací.
Například Římané si mořskou houbu zvanou „sloní ucho“ obkládali vnitřek kovového vojenského brnění, aby předcházeli
odřeninám na těle.
Také objevili, že přiložením houby na poraněné místo se rána zahojí za velmi krátkou dobu a navíc po ní nezůstane ani památky.
Ve středověku se mořská houba užívala k léčbě strumy (nemoc způsobená nedostatkem jódu v organismu). Kouzlo přírodních
mořských hub spočívá totiž mimo jiné v tom, že obsahují přibližně 14% jódu. To znamená, že v jednom gramu mořské houby je stejné množství
jódu jako ve 130 litrech mořské vody! Jód obsažený v houbě je schopen zabít stafylokoka a streptokoka (bakterie způsobující nejrůznější
infekce a horečky) do jedné minuty. Houby tak mají řadu vlastností využitelných v lékařství - jsou antiseptické,
antibakteriální a desinfekční.
Menstruační houba není rostlina
Z hlediska biologie je mořská houba živočich – jediný, který se nemůže pohybovat z místa na místo. Patří do kmene
houbovců (Porifera), nepleťte si je s klasickými
houbami (kmen Fungi). To jsou jednodušší a většinou mořští živočichové s vakovitým
tělem, kteří mohou výjimečně dosahovat velikosti až 2 m. Tělo houby se skládá ze dvou vrstev buněk a dutiny uprostřed. Uvnitř dutiny
jsou límečkové buňky, které pohybem bičíků víří vodu a pomocí límečku zachytávají organické částice nebo plankton (záleží na druhu
mořské houby). Do dutiny vede několik malých přijímacích otvorů, které jsou umístěny v dolní části mořské houby. V horní části je umístěn jeden velký, vyvrhovací otvor (osculum).
Mořské houby dýchají celým povrchem těla. Cévní, vylučovací ani nervová soustava nejsou vyvinuty. Mořské houby však mají
skelet (kostru) - síť vláken nebo jehliček tvořených oxidem křemičitým nebo uhličitanem vápenatým. Tato opora těla (po vysušení
měkkých částí živočicha) působí velmi dekorativně (vzhledem připomínají dekorativní mořské houby většinou krajky).
Mořskou houbu nalezneme v teplých mořích po celém světě, ale více než 80 % mořských hub žije v oblasti Floridy a Mexického zálivu. Existuje
více než 5000 druhů, ale jen 36 z nich má užitkovou hodnotu a pouze 15 z nich se hodí i k péči o tělo.